Strojařina je čisté řemeslo s digitálním přesahem, říká pedagog vítězného týmu studentů

SINUMERIK CUP je prestižní celostátní soutěž v CNC programování pro studenty středních škol a učilišť, pořádaná společností Siemens. Soutěžící týmy navrhují, modelují a programují výrobu součástek pomocí řídicího systému Sinumerik. Cílem je podpora technického vzdělávání a propojení škol s praxí.

Minulý rok tým vaší školy vyhrál SINUMERIK CUP. Po kolikáté jste se loni zúčastnili?

Jako škola jsme se loni účastnili soutěže SINUMERIK CUP již potřetí, takže už máme s touto prestižní soutěží své zkušenosti. Moje osobní role v týmu byla loni druhá v pořadí, v rámci dvou po sobě jdoucích ročníků. Musím říct, že loňské vítězství pro nás mělo o to sladší příchuť, že v předchozím ročníku nám zlato uteklo jen o kousek a naši žáci skončili na druhém místě. Ta touha posunout se o ten poslední stupínek výš byla pro kluky obrovským hnacím motorem.

Hodnotilo se na základě několika kritérií. Podle kterých? V čem byl váš vítězný tým silný a s čím si naopak poradil méně zdatně?

Mezi oběma ročníky nastal v hodnocení zásadní zlom. Zatímco v tom prvním šlo o přesné zadání podle výkresu, ten poslední přinesl změnu v tom, že i samotnou součást museli studenti navrhnout a následně zpracovat výkres. Náš tým byl silný v komplexnosti – v propojení konstrukčního myšlení s technologií. I když samotná výroba reálného kusu nebyla povinná, byla pro nás důležitá, abychom si naši technologii vyzkoušeli v praxi. Pokud bych měl hledat slabší místo, možná to byla počáteční nejistota z volnosti zadání, ale kluci se s tím popasovali skvěle.

Jak získání prvního místa ovlivnilo studenty? A jak vás?

Pro studenty je to obrovský úspěch s praktickým dopadem. Kromě cenných zkušeností získali díky prvnímu místu možnost přijetí na VUT v Brně bez přijímacích zkoušek. To je pro ně skvělá odměna a jasný signál, že vysoké školy o šikovné lidi stojí. Mně osobně to dalo především silný pocit zadostiučinění. Je to pro mě důležité potvrzení, že cesta, kterou jsem zvolil, a způsob, jakým žáky vedu, jsou správné. Pro učitele je to to nejlepší zjištění – vědomí, že to, co dělám, má skutečný smysl.

Vnímají studenti Siemens jako autoritu v oboru? Působí na ně autority tohoto typu?

Rozhodně ano. Značka Siemens má v oboru obrovský zvuk. Pokud to mám srovnat s jinými soutěžemi, byť některé informace mám zprostředkovaně od služebně starších kolegů, jeví se mi SINUMERIK CUP o dobré dva levely výše. Ať už jde o profesionální zpracování, úroveň zadání nebo průběh soutěže, je tam cítit opravdový průmyslový standard, což na studenty silně působí.

Siemens SINUMERIK CUP podporuje zájem o strojařinu. Dotýkají se vás na škole i jiné edukační aktivity Siemensu?

Naše strategie je v tomto jasná. Zatímco jinde vyučují široké spektrum programovacích jazyků pro CNC stroje, my se soustředíme plně na jeden – právě na SinuTrain od Siemensu. Logika je jednoduchá: principy jsou stejné, ale SinuTrain je pro nás nejschůdnější, protože je pro školy skvěle dostupný a uživatelsky nesmírně přívětivý. Pro studenty je lepší ovládnout jeden špičkový systém do hloubky než se jen zběžně dotknout deseti různých.

Jak škola podporuje vaši účast v soutěži?

Po těch výborných výsledcích škola naši účast už nejen plně podporuje, ale v podstatě ji od nás vyžaduje. Stala se z toho prestižní záležitost. Máme k dispozici potřebné zázemí i vybavení. Musím se ale přiznat, že do dalších ročníků vyhlížím s mírným respektem – nastavili jsme laťku tak vysoko, že překonávat ji v dalších letech bude nesmírně náročné (smích). Ale právě to nás nutí neusnout na vavřínech.

Jak se připravujete na letošní ročník?

I letos jsme našli slibné talenty, kteří se do práce pustili s vervou. Letošní zadání je ale koncipováno spíše jako designový prvek než praktická součástka, což mně osobně jako strojaři úplně nesedí. Je to ale nová výzva – musíme se naučit skloubit precizní technologii s estetickým cítěním, i když je to letos trochu mimo mou komfortní zónu.

Technické obory jsou v zájmu studentů na posledních místech. Jak je to podle vás možné? V zemi s tak silnou tradicí?

Je to dobou a tím, jak rodiče dnes strojařinu vnímají – často mají v hlavě zastaralé představy. Budoucí studenti si zase pletou uživatelskou znalost s tou profesní. Myslí si, že když umí spustit hru, budou z nich „ajťáci“ a od počítače se už nebudou muset hnout. Jenže skutečná technika vyžaduje logiku, prostorovou představivost a ochotu pochopit, jak věci fyzicky fungují.

Cítíte slabý zájem i na vaší škole? Co děláte, abyste potenciální studenty či studentky přilákali?

Jsme spíše spádová oblast, takže si budoucí žáky musíme doslova „urvat“ skrze výjezdy na základní školy, burzy a workshopy. Máme ale zkušenost, že jakmile k nám někdo zavítá, už u nás většinou zůstane. Ten rozdíl oproti roku 2010, kdy jsem zde sám maturoval, je propastný. Neustále se snažíme rozšiřovat strojní vybavení tak, abychom drželi krok s dobou. Právě ta viditelná snaha o neustálý pokrok a fakt, že u nás studenti pracují s technologiemi, které jsou v souladu s aktuálními potřebami průmyslu, je to, co je i jejich rodiče nakonec snad přesvědčí.

Je pro vás těžké sestavit ze studentek a studentů soutěžní tým?

To, co studenty přesvědčí nejvíce, je fakt, že u nás je strojařina hlavní náplní, zatímco na jiných školách mají mnohem širší rozptyl oborů. Studenti u nás cítí, že jsou v centru dění a že studují obor, který má budoucnost. K účasti v soutěži je pak vede touha dokázat si, že patří k nejlepším, možnost pracovat na reálném zadání a samozřejmě i ty hmatatelné bonusy, jako je přijetí na VUT bez přijímaček. I když je technika tradičně vnímána spíše jako doména chlapců, velmi mě těší, že se nám tento trend daří postupně obracet. Čím dál častěji se nám daří přesvědčovat ke studiu a do našich řad i dívky. Vidíme, že v přesnosti a trpělivosti, které jsou pro moderní programování a obsluhu CNC strojů klíčové, jsou dívky často velmi úspěšné a do studia techniky přinášejí nový, velmi přínosný pohled.

Co podle vašeho názoru dokáže dnes mladé lidi motivovat? Čím vzbudíte jejich opravdový zájem?

Pokud má student vztah k technice, funguje u něj to, co kdysi u mě. Snažíme se je přesvědčit o tom, že je to v podstatě hraní si s velmi drahými hračkami. Ten opravdový zájem vzbudíte, když student pochopí, že virtuální data na obrazovce dokáže proměnit v reálný výrobek skrze stroj za miliony. Jakmile zjistí, že mají moc něco reálně vyrobit, už to není povinnost, ale zábava.

Co pro vás znamená být učitel? Co tím získáváte a co tím naopak ztrácíte?

Být učitelem pro mě znamená především hledat ty správné lidi. Pokud mám ve třídě studenty, ze kterých je cítit opravdový zájem, tak doslova zářím a práce mě nesmírně baví. Nenaučíte nikoho, kdo nemá zájem, ale když v každé skupině najdu aspoň dva nebo tři talenty, kterým můžu něco předat, považuji to za splněnou metu. Na začátku jsem se trochu bál, že ve školství zakrním, ale je to přesně naopak. I když mě k tomu soutěže nutí jen částečně, ten neustálý technologický pokrok v oboru mě prostě nenechá stát na místě. Navíc mi školství dává obrovský benefit v podobě volného času – vědomí, že mě v sobotu nikdo nebude nutit do přesčasů, mi dává čistou hlavu a energii se v oboru dál rozvíjet. I když je to s penězi oproti firmám slabší, ta kombinace osobní svobody a pocitu, že to, co dělám, má skutečný smysl, se penězi vyvažuje jen těžko.

O volbě střední školy velmi často rozhodují rodiče. Co byste vzkázal lidem, jejichž děti právě stojí před volbou?

Rodičům bych vzkázal především jednu věc: zbavte se předsudků. Strach a nechuť ke strojařině jsou v dnešní době už jen naprostý přežitek. Realita je taková, že práce v moderním strojírenství je mnohdy čistší práce než v potravinářském průmyslu. Naši studenti nepracují v zakouřených halách, ale ovládají špičkové stroje v prostředí, které připomíná spíše laboratoř. Právě nedostatek lidí v oboru zajišťuje šikovným pracovníkům jisté uplatnění, kde si mnohdy s pouhou maturitou vydělají více než v některých vysokoškolských oborech. Pokud chcete dát svému dítěti do ruky řemeslo s digitálním přesahem, je to sázka na jistotu.