Generace Z se do strojařiny nehrne, přihlášky na SPŠ a SOU jsou tristní

genzxy

Ing. Jan Homola
— vydáno 7. března 2024

Čerstvě zveřejněné statistiky počtů přihlášek na české střední školy a učiliště odhalují nehezký obrázek hlubokého nezájmu o studium strojírenství.

Zatímco do šestiletých gymnázií se na jedno místo hlásí 3,25 lidí (a v Praze víc než 5), u SOŠ se strojírenským zaměřením zeje výhružně 0,56 – tedy každá třída jen z poloviny plná. Ještě vzdušněji bude mezi učni, obor mechanik strojů a zařízení si letos zapsalo pouhých 128 lidí v celé republice, tj. čtyřikrát méně, než by už tak osekané učňovské školství mohlo uspokojit.

Popularita strojírenství, dá-li se to slovo vůbec použít, tak klesá směrem k vymírajícím oborům typu starožitník, hutník nebo dlaždič.

Mírný optimismus nabízí pouze renesance technických lyceí, na něž se hlásí 1099 uchazečů při kapacitě 1546 dostupných míst s indexem zájmu 0,71.

Nezájem o strojírenství se netýká jen Česka, je to fenomén západní společnosti. Studie firmy Soter Analytics vloni dotazovala dva tisíce příslušníků tzv. generace Z o jejich názoru na práci v průmyslových profesích. Atraktivní jsou pro pouhých 14 %, čtvrtina lidí by je volila jen jako krátkodobý přivýdělek.

Hlavním důvodem nezájmu je představa o podprůměrné mzdě a diskutabilních příležitostech pro kariérní růst.

Vadí také pevná pracovní doba, mladí preferují flexibilitu a osobní volnost. Nemalé množství oslovených vnímá technické obory jako nebezpečné pro své zdraví.

Jako generace Z jsou označováni lidé narození v letech 1997 až 2012. Tito budou v nejbližších letech tvořit už třetinu veškeré pracovní síly. Celý život vyrůstají ve světě okamžitě dostupné digitální zábavy a jednoduchých příležitostí. Požadují balanc mezi pracovními povinnostmi a osobním životem, oceňují možnost osobního rozvoje, pestrou práci a otázky týkající se životního prostředí berou na rozdíl od starších generací osobně.

S odchodem zkušených pracovníků do důchodu dochází k odlivu zkušeností a vědomostí, které není komu předávat.

Ty tam jsou časy, kdy si firmy mohly vůči uchazečům o zaměstnání diktovat podmínky. Je přitom jen na nich, zda a jak dokážou mladé talenty zaujmout. Nestačí však poukazovat jen na to, že strojírenství už není jen špinavá práce na tři směny.

Podniky musejí nabízet transparentní kariérní příležitosti, profesní rozvoj, dobré finanční ohodnocení a firemní kulturu s důrazem na společensky ušlechtilé cíle. Příslušníci generace Z proti tomu mohou nabídnout přirozené digitální dovednosti a vztah k technologiím, které přispějí k nezbytné transformaci průmyslových oborů.

Další článek: Vario-X: decentralizované řešení pro snadnou automatizaci