České stroje mají šanci uspět na všech světadílech

V minulém čísle Strojirenstvi.cz vyšla první část rozhovoru s Ivo Červenkou, kde zaznělo, jak důležitým exportním trhem se pro nás stala Ukrajina. V roce 2024 byla pro ČR čtvrtým nejdůležitějším exportním teritoriem a vyvezli jsme tam zboží přibližně za tři čtvrtě miliardy. Následuje druhá část rozhovoru, v níž se podrobně věnujeme dalším perspektivním oblastem pro český vývoz.

Jak je pro náš export důležité současné Německo?

Závislosti na Německu se ještě nějakou dobu nezbavíme. Odbyt našich výrobků je tam stále největší. Export, ale také import mezi Českou republikou a Německem se pohybuje mezi 30 až 35 % a je pro nás zásadní. Samozřejmě musíme hledat další trhy jinde ve světě, tak jak o to již řadu let mnoho českých výrobců usiluje.

Jaké jsou tedy další příležitosti v Evropě?

V tuto chvíli je nejzajímavější Ukrajina. Hodně se tam vyrábí, zavádějí se nové technologie. O tom jsme už mluvili. Podobné, i když strojařsky slabší, jsou pobaltské republiky. Dlouhodobě nedoceněnou zemí z hlediska českých strojařů je bezesporu Polsko. Mají tam lehký i těžký průmysl, 40 milionů obyvatel, jazyk podobný našemu – ideální místo pro hledání obchodních partnerů. Když jsem pracoval ve Strojimportu, často jsem tam jezdil. Příležitosti jsou tam nejen v obranném průmyslu, ale také v železniční a lodní dopravě. My máme co nabídnout těžkému průmyslu a v Polsku stále probíhá těžba uhlí a staví se tepelné elektrárny. Další důležitou zemí je Maďarsko, ale to je hodně závislé na automobilovém průmyslu, takže tam moc příležitostí aktuálně nevidím. Stejně tak Rakousko nepovažuji za příliš atraktivní trh. Naopak by stálo za to se zaměřit na menší země jako je Srbsko nebo Slovinsko, ty pro nás mohou být důležité.

A co vzdálenější evropské oblasti?

Skandinávské země obecně mohou nějaké příležitosti přinést, ale pokud vím, jde spíše o dílčí úspěchy než o dlouhodobou spolupráci. TOSHULIN tam prodal sem tam nějaký karusel, i TOS Varnsdorf tam vykazuje prodeje. Francii, velikou zemi s rozvinutým průmyslem, se nám moc nedaří exportně využít, až na malé výjimky v oblasti dodávek strojů do leteckého průmyslu. V Itálii je to lepší, tam stroje vyvážíme, ale na druhou stranu je to druhý nejsilnější výrobce obráběcích strojů v Evropě, takže je těžké tam uzavřít velké zakázky. Italští výrobci mohou navíc čerpat z velkého množství státních pobídek a úlev, a tudíž je jim těžké konkurovat cenou. Podobné je to ve Španělsku.

A co za mořem? Co může našim firmám nabídnout Amerika?

Podívejme se nejprve na tu Jižní a Latinskou. Tam se začínají projevovat výsledky naší ekonomické diplomacie. Historicky jsme do těchto oblastí, zejména do Brazílie, uskutečnili opravdu hodně dodávek. Ale obchodu nepomáhá tamní politická nestabilita, stále se tam mění vlády a musí se začínat od nuly. Jezdil jsem tam na veletrhy, i české firmy tam byly zastoupeny, ale v minulých letech jsme tyto aktivity utlumili. Tamní režimy mají společný silně ochranářský přístup ke svým firmám a uvalují stále vyšší cla na zboží z Evropy. Máme ale naději, že v blízké době dojde ke zlepšení situace, a pak určitě stojí za zvážení obchodní aktivita i v této oblasti. Brazílie hodně podporuje větrné elektrárny. V minulosti sem dodávaly firmy Škoda Machine Tool, TOSHULIN, TOS Varnsdorf, příležitosti jsou tu určitě i do budoucna.

O jaké další země by se měli čeští strojaři zajímat?

Velkou zemí plnou příležitostí je určitě Mexiko. Vyrábí se tam mnoho automobilů pro americký trh a neplatí zde omezení jako v EU. Jak každého asi napadne, zdaleka nejdůležitější jsou pro nás Spojené státy americké, a to i přes současnou nečitelnou celní politiku. SST se pravidelně účastní veletrhu IMTS Chicago. CECIMO (Evropský svaz výrobců obráběcích strojů a technologií) je na exportu do USA naprosto závislé. Na exportním žebříčku České republiky se USA pohybují na čtvrté až páté příčce. Spolupráce se v současnosti komplikuje hrozící celní válkou. Já jsem rád, že prezident Donald Trump usiluje o obnovení domácího průmyslu, to je rozhodně v pořádku. Zvýšení cel ale bude mít řadu dalších dopadů a zboží se zdraží především pro americké občany. Situace příliš neovlivní globální výrobci typu Mazak nebo DMG MORI, kteří již mají v USA vlastní výrobní závody a díky tomu dokáží udržet dobré ceny svých strojů. Osobně vím o jediné české firmě s nevelkou výrobou obráběcích strojů v USA. Jde o firmu Lucas, která je vlastněná společností Fermat. Takže v oblasti obráběcích center a pětiosých strojů můžeme jen těžko konkurovat. Naše síla je třeba ve specializovaných velkých stojích. Dále si myslím, že řada kontraktů českých firem směřuje do náročných oblastí, kde prošly nějakou certifikací, a v takovém případě americký zákazník nebude měnit dodavatele ze dne na den a raději přistoupí i na zvýšení ceny.

Podívejme se na asijské země. Jaký mají pro nás potenciál?

Možnosti nabízí Indie. Jedním z důvodů je její dlouhodobě špatný vztah s Čínou, kvůli kterému v Indii nenajdete čínské výrobky. Komplikací je naopak odlišná mentalita a tudíž náročné vyjednávání. Novinkou je nyní podle mého názoru posílený soukromý sektor a jeho ochota k investicím. Obchody, na nichž jsem se podílel, směřovaly dříve zpravidla do státních zakázek, ale tyto tendry nebyly postavené tak, aby pro nás byly výhodné. Podle veletrhu IMTEX Bangalore, který se konal letos v lednu, cítím příležitost v soukromých indických firmách. Z našich členských firem je v Indii aktivních hned několik. TOS Varnsdorf se podílí na projektu česko-indického horizontálního obráběcího centra. Fermat má v Indii firmu, která zaměstnává místní pracovníky pro montážní a servisní práce. Podnik na výrobu dlouhotočných automatů tam má TAJMAC-ZPS.

Řada dalších asijských zemí budou spíše vývozci než dovozci?

Ano, v první řadě Čína. Ta je pro nás velkou výzvou i velkou hrozbou. Kdo jezdí na veletrhy do Pekingu nebo do Šanghaje, ví, co čínské společnosti dokáží vyrobit. Ta laťka je dnes hodně vysoko. V Číně se bohužel postupně uzavírají výrobní závody jak skupiny Volkswagen Group, tak dalších automobilek, které se stávají jen těžce cenově konkurenceschopnými ve srovnání s automobily čínské provenience. Především pak v oblasti elektroaut se Čína stává absolutní světovou jedničkou. Dodávat do Číny můžeme především high-tech stroje s vysokou přidanou hodnotou pro špičkové technologie. Touto cestou jde například TOS Varnsdorf při výrobě horizontek v TOS Kunming. Hlavní know-how si přitom zachovává u nás, kde zůstává výroba vřeteníků a frézovacích hlav. I ty je samozřejmě možné zkopírovat, ale i k samotné výrobě těchto dílů je zapotřebí dlouhodobý výzkum a vývoj. Zastoupení naší firmy v Číně představuje také TOSHULIN Shanghai. Pokud jde o další země, tak v Jižní Koreji působí nespočet výrobců obráběcích strojů. Je to v této oblasti silně exportní země. K nám odsud vozí obráběčky firmy Tecnotrade, Profika a TGS. Podobný případ je také Japonsko, odkud dovážejí obráběcí stroje například firmy Misan a CNC Invest. V těchto zemích je mizivá šance z Evropy něco prodat.

A co další asijské státy?

Kyrgyzstán ani Uzbekistán nejsou země s příliš rozvinutým průmyslem. Kazachstán by připadal v úvahu. Teď ale je trochu problém, že prostřednictvím Kazachstánu a Gruzie se i přes sankce vyváží zboží do Ruska, takže je těžší dostat vývozní licenci. Většina našich strojů je vedena v kategorii dual-use, tedy určení jak pro civilní, tak i pro zbrojní využití. Proto ta nutnost získání vývozní licence, kterou vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. Poslední dobou se hodně mluví o Vietnamu, který se začíná průmyslově zvedat. Tam ovšem existují silné a dlouho pěstované vazby na Japonsko, takže bude těžké na tento trh proniknout.