„Roboty lidem berou práci, kterou by jim dlouhodobě brát měly,“ říká Lukáš Smelík

Hardwarově se roboty už příliš nemění. Kde se tedy odehrává současný pokrok? V softwaru, ve vzájemné kooperaci, v periferiích? 

Troufám si říct, že řada výrobců robotů by s premisou v otázce plně nesouhlasila. Pokrok v robotice na straně hardwaru možná není skokový, ale ke kontinuálnímu vývoji tam přeci jen stále dochází. V rámci naší konference bychom si navíc měli představit i řadu zajímavých novinek v pojetí robotiky po fyzické stránce. Možná příliš neprozradím, když třeba zmíním modulární sestavování robotických ramen, které nově vyvíjí jeden slovenský start-up.  

Abych vám však dal za pravdu, rozhodně dynamičtější vývoj probíhá na straně softwaru a celkově použitelností robotiky. A správě jste uvedl také periferie, protože právě ony umožňují zvýšený zájem o nové nasazení robotických ramen. Díky nim se nasazení může uvažovat v řadě úloh, kde to dříve nebylo jednoduše technicky možné.  

Osobně však nejvíce sleduji pokrok v oblasti softwarového pojetí robotiky. Ať už jde o systémy pro zkracování doby, ale také zjednodušení, procesu programování úlohy, nebo třeba i sofistikované systémy sledování stavu robotu, vždy jde o velký přínos pro provozovatele zařízení. Ostatně si myslím, že právě na údržbu robotů bude nově pohlíženo ve větší míře. Může to být tím, že základna robotů ve firmách opravdu skokově roste, nebo také vlivem na spotřebu energie, která je u nesprávně fungujících strojů třeba násobně vyšší. A o energetických tocích a jejich cenách v průmyslu by to bylo asi na zcela jiný rozhovor. 

Můžete vypíchnout cca tři konkrétní inovace v robotice, které vás v poslední době zaujaly? 

V předchozí otázce už jsem zmínil modulární skládání robotů, které mi svým pojetím přijde opravdu hodně zajímavé. Je však pravda, že v této oblasti bude potřeba počkat na komerční odezvu trhu. Tu už však dostaly jiné inovace, které byly v předchozích letech představeny například na našich konferencích. V oblasti zabezpečení strojů to byly třeba „bezpečnostní obleky“ pro roboty, které svým zařazením nelze s klidným svědomím standardně řadit do kategorie kooperativní robotiky. Díky těmto ochranným krytům, které v sobě mají jemnou senzoriku, dokáží i větší průmyslové roboty řady značek dosáhnout daleko lepších parametrů bezpečnosti než bez nich.  

Už jsem také zmínil řešení pro rychlejší programování robotů založené na využití prvků strojového učení. Rychlost nasazení a modifikovatelnost pro různé operace bude pro firmy jednou z klíčových věcí při výběru robotu, protože pružnost ve výrobě je stále důležitější pro dosahování náročnějších požadavků koncových zákazníků. Takže tady vidím velký potenciál.  

Ostatně je celkem dobré sledovat start-upové pokusy v robotice. Jako u jiných start-upů nejspíš řada z nich nikam nepovede. Ale rodí se mezi nimi i nové přístupy, které lze od velkých výrobců očekávat těžko. Ostatně i takový Boston Dynamics začínal netradičními nápady, ale dobrým marketingem se vypracoval v jednu z nejvyhledávanějších robotických firem. Dlouhodobě neměl žádné reálné předpoklady využití, což se ale změní, když se stal součástí skupiny Hyundai. Ta asi oceňovala něco jiného než nadšení pro jejich trendy taneční kreace… 

Před časem byla velkým boomem kolaborativní robotika. Nakolik koboty splnily očekávání? Jak si tento segment stojí dnes? 

Obecně vzato si myslím, že se již lépe definovalo, co to kolaborativní robotika je. Třeba vy už dneska taky používáte pojem kolaborativní robotika, proti kterému bych já pořád brojil a použil raději označení kooperativní. Ale ve výsledku je i toto důsledek velkého marketingového tlaku těchto robotů směrem k trhu. Negativní historické konotace slova kolaborativní dnes již trápí jen málokoho.  

Stejně tak se však vyvinula očekávání zákazníků i z pohledu bezpečnosti. Pamatuji si, že v jedné české firmě si pořídili celou armádu kobotů, které jsem tam pak viděl zavřené v klecích. Jednoduše proto, že z hlediska bezpečnosti, ale zejména právních důsledků, pokud by to třeba dopadlo jinak, nikdo nevěděl, na čem skutečně je. Dneska už každý bezpečák neřekne, že kobot je bezpečný. Posuzuje totiž celkově aplikaci. Když totiž kobot drží v ruce nůžky, tak spolupráce člověk-robot taky nemusí dopadnou nejlépe.  

Edukace trhu pokročila zřejmě také tím, že i ti největší odpůrci kooperativní robotiky z řad předních výrobců tradičních průmyslových robotů už svůj kolaborativní model mají.  

Z hlediska použitelnosti a cenové dostupnosti bude kooperatvní robotika dál růst vysokým tempem. Nově se projevuje také větší tlak na malé a střední podniky, aby automatizovaly tam, kde to pro ně dříve nebylo ekonomicky výhodné. A právě tady zřejmě zaznamenáme další nárůst prodaných kobotů. 

Co je aktuálně největší brzdou ještě většího nasazení robotiky ve firmách? Zaměřte se spíše na malé a střední firmy. 

Obávám se, že tady obecné odpovědi nebudou možné. Sám jste zmínil, že bude lepší zaměřit se na malé a střední firmy. U těch velkých si myslím, že cokoliv ještě robotizovat jde, tak robotizované bude v řádu brzkých měsíců či let. U menších firem to asi nepůjde takovým tempem. Zvlášť, když se budeme bavit o poměrně konzervativním prostředí České republiky.  

Chtě nechtě, i když se hovoří o opaku, tak roboty lidem práci berou. A nasazení robotu může být u některých firem spojeno s tímto sociálním aspektem. V menších firmách se to totiž může týkat i Karla, který s vámi byl včera v hospodě koukat na fotbal. Ale to zacházím do extrému, který možná tak reálný není. Reálné je něco jiného.  

Ač se robotika zlevňuje, tak pořád jde o investici, oproti které stojí měsíční provozní náklady na mzdy. Ve firmách, kde mohou být nyní rozpočty dost napjaté, je pak těžké uvažovat o investici, která bude mít svou návratnost za dva roky. Pořád jsou to dva opravdu hodně nejisté roky. Pokud tedy ve vedení, nebo aspoň na pozici, která k tomu má co říct, není někdo, kdo by viděl za horizont těchto dvou let, tak do automatizace stejně nikdy neinvestuje.  

Tady dle mého zřejmě v otázce překážky znovu platí stará pravda, že o peníze jde až na posledním místě, ale musíte to brát odzadu.  

V jakých oblastech průmyslu teď roboty slaví největší úspěchy? Jinými slovy, kam jdou největší prodeje? 

Na jednu stranu je to pořád oblast automotive – tady znovu pomáhá statistikám nasazování robotů do nových aplikací, či třeba i růst mobilní robotiky. Jen díky nim každoročně jsou čísla IFR v oblasti denzity robotů – tedy počet robotů instalovaných na 10 000 obyvatel, poměrně slušná. Na druhou stranu otázka zní – jaký skutečný potenciál mají firmy, kde už těch aplikací, které nejsou automatizované, moc nezbývá?

Myslím, že se spousta dodavatelů robotů rádo zaměřuje i na jiné segmenty. Například oblasti potravinářství či farmacie jsou daleko zajímavější. Samozřejmě s sebou nese přísnější hygienické požadavky na zařízení, ale ty umí roboty už často hravě plnit.  

Právě zde pak jejich implementace už skoro nezná mezí a aplikací v potravinářství je pro robotiku připraveno jistě ještě hodně. A i když jsem nechtěl to slovo použít, tak třeba i pandemie ukázala, jak rychle se může měnit požadavek na produkci potravinářských výrobků. Rychlost robotické produkce je pak určitě vítána. Ale zase se vrátíme o krok zpět – dokud jde levněji najmout brigádně výpomoc do výroby, tak možná robot šanci nedostane. I když robot nemusí do karantény… 

Daň za robot se zpočátku zdála absurdní, ale opakovaně se toto téma vynořuje. Co si o zdanění robotů myslíte vy? 

Můžu na vašem portále použít slovo kravina? Protože to by asi ten nápad dost dobře vystihovalo. Bohužel se obávám, že v naší hyperkorektní době jde o téma, které neutichne, a nakonec se prosadí. A kdo ví, možná třeba i dostanou roboty povinnost zakládat odbory.  

Vážně si nemyslím, že by bylo správné danit firmy, které vidí v robotizaci příležitost k zvyšování produktivity či přidané hodnoty. Už jsem zmínil, že roboty lidem práci berou. Rád bych to nyní upřesnil. Berou jim práci, kterou by jim dlouhodobě brát měly. A ruku v ruce s tím pomáhají firmě k úspěchu, zvyšovat produkci a soustředit se na nábor nových zaměstnanců, kteří už pak nedělají práci vhodnou pro roboty.  

Pokud budeme chtít zdanit pokrok, abychom lidem nechali dělat nedůstojnou a zdraví zatěžující práci, tak se obávám, že nám zase trochu selhává evropská demokracie. A věřte mi, že například v asijských zemích budou určitě rádi za možnost podělit se o levnější produkty i s evropským trhem. 

Patříte mezi úspěšné organizátory konferencí, přejděme tedy na toto téma. Připravujete aktuálně dvě konference o robotice: digitální a fyzickou. Čím se tyto dvě formy liší a co mají naopak společné?

Konference bereme jako spojité nádoby. Jedna bez druhé sice může dobře fungovat, ale až jejich propojení dá účastníkovi jednak správný konferenční zážitek, zadruhé ucelenou informační hodnotu. 

Současná myšlenka je, aby každý účastník budoucí fyzické konference, kterou mimochodem i v dubnu bude moci absolvovat v rámci hybridního zpracování i on-line, mohl dostat správný teoretický rámec problematiky, o které budeme v dubnu hovořit.  

Když se podíváte do aktuálního programu, najdete ve virtuální části podklady pro spíše strategický přístup k robotizaci. Podařilo se nám oslovit několik mezinárodních jmen, která už na robotiku koukají spíše ve výhledu dalších let než jako na aktuální potřebu. Zařadili jsme makroekonomické debaty, které mají trochu naznačit potřebu moderních technologiích v rámci další ekonomické transformace a potřebného vývoje ve výrobě. Nezapomínáme ani na dříve zmíněné malé a střední podniky, kterým chceme samostatně vysvětlit, že jejich čas ani tak nenastává, jako už dávno začal a pokud na vlnu robotizace a obecně moderních technologií nenaskočily, tak jim možná už opravdu ujíždí vlak. Popravdě trochu sobecky přiznávám, že jsme do programu zařadili také témata, která by v běžném programu naší konference asi trochu zapadla – ať už jde o více filozoficky laděné oblasti, nebo nezvyklé robotické aplikace, které možná ještě nemají tolik byznysového základu, aby se do hlavního programu dostaly. Celé to navíc zabalíme do trochu jiného formátu, který je podle nás pro on-line akce příhodnější. Takže nepůjde jen o běžné prezentace typické pro každou tradiční konferenci, ale celé to bude spíše taková virtuální robotická show.  

Právě na základě tohoto „roboticko-ekonomického“ kontextu mohou účastníci dorazit v dubnu na konferenci, která už bude více praktická, soustředěná na reálné zkušenosti a příklady z průmyslu, a stejně tak nabídne nové technologie od předních výrobců. Ostatně proto bude nejlépe absolvovat ji fyzicky, protože na duben připravujeme opět více než dvě desítky reálných aplikací v rámci výstavního prostoru.  

Organizujete raději on-line nebo fyzické akce, proč? 

Abych byl zcela upřímný, tak bychom raději měli Roboty 2022 jako jednu konferenci, a to hybridní. Tedy fyzickou i on-line najednou, aby si každý vybral formu, která je mu příjemnější, nebo kterou si v současné situaci může dovolit. Nicméně jsme se naučili příliš nenaříkat a raději naše konference průběžně přizpůsobovat dramaticky se měnící situaci.  

Osobně mám na virtuální akce dva pohledy. Jeden je z hlediska obsahového a mediálního, kdy on-line akce neberu jako jednorázovou zastávku, kterou si všichni nadšeně pustí na směně, kde určitě nic dneska nehoří, tak není problém sledovat celý den obrazovku monitoru. On-line konference naštěstí vytváří obsah, se kterým se dá dále pracovat. Ať už jde jednoduše o možnost zpětného zhlédnutí, nebo třeba nadstavbu, kterou můžeme dávat tím, že jako organizátoři jsme sami tvůrci mediálního obsahu pro průmysl i v jiných formách.  

Druhý pohled je částečně ekonomický. Otevřeně řeknu, že on-line akce se nezaplatí, pokud nemáte přístup k veřejným příspěvkům. Problém on-line obsahu zvlášť po období exploze webinářů je takový, že ho je všude spousta zadarmo. Stojí tedy poměrně značné úsilí i čas udělat obsah takový, abyste s klidným svědomím na jeho distribuci dali nějakou cenovku. Navíc nejste to vy, kdo určuje hodnotu tomuto obsahu, ale je to divák, který ji musí porovnat s cenovkou, kterou jste obsahu v dobré víře přidělili. Osobně se k tomu stavím tak, že přemýšlím, zda bych za takovýto obsah zaplatil sám. Jelikož jsem v tomto ohledu náročný, mám to pak s cenotvorbou dost složité. 

V hybridní formě pak vidím budoucnost v tom, že otevírá možnosti obou světů a dává právo volby. Na druhou stranu hybridní konference jsou podle mě ještě nedomyšlená disciplína a je zde spousta důležitých otázek, které organizátoři zodpoví až metodou pokus-omyl. A my těch omylů už taky stihli dost…  

Na konferenci Roboty pravidelně prezentujete velké množství příkladů z praxe. Proč jsou mezi posluchači tak oblíbené? 

Já myslím, že nezáleží na tom, kolik příkladů z praxe na konferenci bude, protože ve zpětné vazbě se najde minimálně jeden účastník, který nám napíše, že jich zase bylo málo. Je to logické. Naši účastníci chodí na konferenci pro inspiraci, jak roboty použít ve prospěch jejich vlastní výroby. Nejlépe se dokážou identifikovat s tím, když slyší jasné odpovědi na otázky: kde, jak, za kolik, komu a co pozitivního či negativního robotizace konkrétně přinesla. Paradoxně asi nikoho nepřekvapí, že právě tento typ přednášek se shání každý rok nejhůře.  

Jsem však rád, že se nám podařilo plně vymýtit neduh, který měl třeba první ročník konference již před nějakými deseti lety. Podařilo se nám tehdy na jedno pódium dostat zástupce robotů všech barev a značek. Když však pátý příspěvek po sobě začínal větou: „Právě jsme uvedli na trh nejmenší/nejrychlejší/nejpřesnější robot,“ věděl jsem, že to nedopadne dobře.  

Naštěstí se od té doby úroveň prezentací na konferencích zvedla obecně a také tato konkrétní akce získala tolik prestiže, že když přednášejícím vrátím prezentaci k přepracování, tak už se se mnou nehádá tolik lidí jako dřív. 

Máte zmapované, z jaké firemní úrovně či jakých profesí jsou návštěvníci vašich konferencí? A kdo podle vás na tyto konference nechodí, ale měl by? 

O našich konferencích vím a jsem za to rád, že konečně správně narostla úroveň návštěvníků z řad technického managementu. Ostatně skladbou programu i pojetím akcí je klíčové, aby člověk, který z konference odešel, měl možnost přenést poznatky do skutečné praxe.  

Stejně tak pak je problém i s tou skupinou, která obecně na konference technického ražení nechodí. Ať už jde o management nejvyšší, který na akci dostanete většinou jen tak, že jim dáte do ruky mikrofon, nebo lidi, kteří skutečně drží peníze na investičních odděleních. To jsou ti, kteří často chybí. A nejen nám. Samozřejmě z pozice organizátorů děláme vše proto, abychom oslovili správnou cílovou skupinu, na druhou stranu si myslím, že každý, kdo se najde v programu akce, má své místo na konferenci k dispozici. A nezáleží na tom, na jakém stupni podnikového potravinového řetězce se zrovna nachází. Věřím, že i naše konference pomáhá lidem z nižších technických pozic brzy ambicemi pronikat do těch vyšších pater – pokud si to tak přejí. 

Proč bychom si letošní konference ROBOTY 2022 neměli nechat ujít?  

Tohle je první těžká otázka, na kterou znám milion odpovědí, ale přitom ani jednu. Mohl bych vyzdvihnout to, že jde o konferenci, které zatím nezlomil vaz ani další covidový kotrmelec. Třeba loňský třídenní on-line přenos předčil sledovaností všechna naše očekávání, ale letos by to bylo neopakovatelné, tak zase děláme to samé trochu jinak. To bych však spíš poukazoval na přípravy navzdory covidu než na samotnou kvalitu konference.  

Ale zkusím to tedy jednoduše. Koukněte na program, přiřaďte mu svou vlastní cenovku, a pokud bude rovna nebo vyšší, než je skutečná cena vstupenky, tak si ji kupte. Mějte přitom na paměti, že pokud jste z průmyslu, robotika bude disciplína, kterou jistě budete řešit nejen v roce 2022. A vybrat vhodné řešení může mít investiční cenovku trochu v jiných řádech, než je součet naší ceny, a hlavně vašeho času, který budete muset akci následně věnovat.   

Kdo je Lukáš Smelík?  

Lukáš Smelík je ředitel společnosti Trade Media International, která mediálně pokrývá novinky v průmyslu. Ze své pozice hledá správný obsah i formu, kde se snaží skloubit správný poměr marketingu a odborné žurnalistiky, což jsou dva obory, ke kterým má nejblíž. V současné době většinu těchto aktivit soustřeďuje metamediální projekt s názvem Vše o průmyslu.