Energetický trh: zemní plyn versus vodík
Přestože je energetická situace v Evropě spletitá a občas plná emocí, jsou lidé, kteří se v ní velmi dobře orientují. Jedním z nich je Alexander Lück, obchodní a marketingový ředitel německé společnosti VNG Handel & Vertrieb se sídlem v Lipsku. V rozhovoru popisuje strategii ohledně zemního plynu a také vysvětluje, jak se pomalu ale jistě Evropa blíží vodíkové energetice.
Inzerce
VNG Handel & Vertrieb je německá společnost, která na českém trhu operuje prostřednictvím své dceřiné společnosti VNG Energie Czech od roku 2007. Energetika je globální téma, takže cokoliv se děje v Německu, dotýká se zásadním způsobem i České republiky. Plyn a energie jsou aktuálně velmi důležitá témata nejen v Německu.
Jak je na tom v tuto chvíli energetická bezpečnost Evropy. Mohou být velké průmyslové firmy v klidu?
Alexander Lück: Situace se zemním plynem byla v posledních letech napínavá detektivka. My, jako VNG, jsme stáli do jisté míry v oku bouře, protože jsme byli přímo postiženi výpadkem ruských dodávek energie v důsledku útočné války Ruska proti Ukrajině, a museli jsme zvládnout značné náklady na náhradní řešení. S pomocí našich akcionářů se nám nakonec podařilo nahradit chybějící dodávky a tuto mimořádně náročnou dobu relativně dobře zvládnout. Z makroekonomického hlediska lze říct: Spotřebovali jsme méně zemního plynu a díky rychlému vybudování LNG infrastruktury jsme vytvořili nové přepravní cesty pro zkapalněný zemní plyn do Evropy. Od začátku roku je situace trochu klidnější, protože jsou k dispozici další kapacity. Například VNG nedávno uzavřela smlouvu o dodávkách plynu s alžírskou energetickou společností SONATRACH, která v nadcházejících letech umožní dodávky zemního plynu ze severní Afriky do Německa potrubím. Nákup alžírského potrubního plynu je další diverzifikací našeho nákupního portfolia a významně přispívá k zajištění spolehlivých dodávek. Pokud jde o ceny, je to jiná věc: I když po teplé zimě 2023/24 výrazně klesly, očekává se, že zemní plyn bude celkově o něco dražší než před válkou. Očekávání v oboru je takové, že od roku 2027 bude relativní nadbytek zemního plynu. Je to dáno tím, že investiční cykly v této oblasti jsou relativně pomalé a mnoho rozhodnutí přijatých v posledních letech (např. pro projekty exportu LNG a kapacity pro import a výrobu) se začne realizovat až od roku 2027. Proto považujeme za pravděpodobné následující scénáře: Pokud bude na Ukrajině uzavřen mír před rokem 2027, bude v celém energetickém systému opět k dispozici velké množství plynu. Pokud se tak nestane, chybějící dodávky z Ruska budou nejpozději během roku 2024 plně nahrazeny.
Klíčové slovo je vodík: Jaký je konkrétní časový plán pro přechod ze stávající infrastruktury na infrastrukturu vodíku?
Chceme-li v celku přeměnit stávající systém z plynového na vodíkový, ne všechno se povede hned a určitě zažijeme i některá zklamání. Potřebujeme zde hodně trpělivosti a vytrvalosti. Klíčová otázka tedy není, zda přejdeme na vodík, ale spíše, kdy to uděláme. Celkový energetický systém v Evropě neumožňuje jiný závěr: Za současné situace nemůžeme elektrifikovat všechny spotřebitele. Proto jsou zapotřebí alternativní energetické zdroje, které lze i ve velkém množství lépe a levněji skladovat a efektivněji přepravovat než elektřinu – a zde se nabízí zemní plyn, vodík, ale také například biometan. VNG již zahájilo několik zajímavých pilotních projektů.
Jsou to v současnosti spíše modelové projekty, nebo již existuje jasná perspektiva, kdy přejdeme z plynu na vodík?
Jak lze přechod v praxi konkrétně realizovat, testujeme již v rámci různých výzkumných a inovačních projektů podél celého hodnotového řetězce. Od výroby, dovozu a přepravy přes skladování až po první velkou dodávku zeleného vodíku – v posledních letech jsme se podíleli na různých projektech zeleného plynu a vytvořili různorodé projektové portfolio. Naše zaměření je jak na domácí výrobu zeleného vodíku, tak na dovoz modrého a zeleného vodíku a jeho derivátů. (Pro výrobu zeleného vodíku musí být využity výhradně obnovitelné zdroje energie. Za modrý je považován vodík s emisní stopou nižší než 36,4 g CO2/MJ-1, pozn. red.) Kromě toho aktivně podporujeme vybudování CO2 infrastruktury a zkoumáme různé možnosti přepravy. Jsme přesvědčeni, že vodík bude dodáván především prostřednictvím potrubí. Samozřejmě se také díváme na alternativní možnosti přepravy, ale již od relativně nízké hranice transportovaného množství se potrubí velmi rychle vyplatí. Naše zapojení do výzkumu obnovitelných plynů je spojeno s vysokými investičními náklady, ale je také klíčovým faktorem pro co nejrychlejší nárůst obnovitelných energetických zdrojů v Německu. Je pro nás zásadní testovat různé scénáře a možnosti, protože dnes ještě přesně nevíme, které technologie, procesy a strategie se na trhu prosadí. Modrý vodík zde může hrát klíčovou roli jako akcelerátor. Situaci můžeme ilustrovat takto: Nejdražší dálnice je ta, kterou používá jen jeden řidič v týdnu. Stejně tak je to u vodíku: Již nyní přestavujeme stávající plynovody, ale aby mohl vzniknout fungující trh, nestačí přestavět jen jeden plynovod. Musíme přestavět všechny plynovody – pokud možno všechny najednou – a také je co nejdříve naplnit. To znamená, že se v současné době k přestavbě přibližujeme pouze v omezeném rozsahu a v malých krocích. Někdy však budeme muset udělat skok a přestavět zásadní podíl stávající plynovodní sítě.
Existují také možnosti, jak využít stejnou infrastrukturu současně pro zemní plyn i vodík?
Existuje možnost přepravovat směsi plynu a vodíku přes stávající plynovody. Spalovací vlastnosti smíšeného plynu jsou však jiné než u čistého vodíku nebo zemního plynu. Vzhledem k tomu, že tyto odlišné spalovací vlastnosti by mnoho procesů změnily k horšímu, se přístup postupného zvyšování podílu vodíku v plynu dále neprosazuje. Zůstávají tedy pouze dvě možnosti: Buď musí být postaveny nové plynovody pro přepravu vodíku podél stávající plynové infrastruktury, nebo musí být stávající síť potrubí přestavěna na přepravu vodíku. Takovou přestavbu plynovodní sítě na vodíkovou síť testujeme například v rámci naší reálné laboratoře „Energiepark Bad Lauchstädt“.
Je tedy rozhodnuto, že plyn bude dlouhodobě nahrazen vodíkem a že bude využita stávající plynová infrastruktura?
Ano, přesně tak. Relativně skrytě se v tomto směru v posledních letech již leccos stalo a byly položeny první základy pro přestavbu fungující vodíkové sítě. Například provozovatelé sítí provedli velkou inventuru. Některé plynovody jsou desítky let staré, a proto bylo nejprve nutné zjistit, do jaké míry jsou stávající sítě vůbec vhodné pro vodík.
Na kterých konkrétních projektech VNG aktuálně pracuje? Jsou to jednotlivé výstavní projekty s pěknými prezentacemi, nebo již znamenají začátek zásadní transformace?
Jsme na cestě k transformaci energetického systému, důkazem, kterému uvěří každý, jsou naše odvážná investiční rozhodnutí. Například v rámci inovačního projektu Energiepark Bad Lauchstädt. Finální legislativní rámec stále není dořešený, takže základní regulační otázky nelze v současné době s jistotou zodpovědět. Zatímco ostatní účastníci trhu kvůli této nejistotě jednají spíše opatrně, my jsme již v červnu 2023 zahájili stavební realizaci energieparku v Bad Lauchstädt, a tím odstartovali výrobu, skladování, přepravu a využívání zeleného vodíku ve středním Německu. Vedle domácí výroby zeleného vodíku budeme však muset importovat i značné objemy modrého a zeleného vodíku a jeho derivátů z mezinárodních zdrojů, abychom mohli pokrýt budoucí potřebu v Německu. Udržitelná energetická budoucnost bude proto nakonec možná pouze prostřednictvím úzké spolupráce všech aktérů na národní i mezinárodní úrovni. Z tohoto důvodu podporujeme v rámci různých kooperativních projektů společně s našimi partnery nárůst trhu zelených plynů v Evropě. Důležitý projekt s tímto zaměřením probíhá momentálně v Chile. Společně s francouzskou společností TotalEnergies zkoumáme dovoz vodíku z Chile do Německa. Dalším příkladem je projekt H2GE Rostock, v němž společně s norskou společností Equinor monitorujeme dovoz, výrobu a distribuci modrého vodíku a amoniaku. Amoniak bude v rámci nárůstu trhu vodíku fungovat jako důležité transportní médium tohoto energetického zdroje. Pro budoucí udržitelné energetické zásobování je proto klíčovým procesem krakování amoniaku – tedy přeměna amoniaku na vodík a dusík. V tomto kontextu zkoumáme v projektu AZAN výstavbu krakovací jednotky na amoniak v přístavní oblasti Rostock, spolupracujeme přitom s japonským energetickým koncernem JARA. Proto se již aktivně podílíme na různých projektech v oblasti zelených plynů a vodíku, abychom otestovali podmínky pro úspěšný náběh vodíkového průmyslu a úspěšně tak pomohli formovat cestu ke klimaticky neutrální energetice.
Další článek: Kdo vyrábí, musí kontrolovat. Kdo kontroluje, potřebuje QPAG