Proč se lidé do strojírenství nehrnou? A o co tím přicházejí?

Pavel Diviš, CEO TGS

1) Lidí na trhu práce je zhruba stejně jako před pěti nebo deseti lety. Změnila se ale struktura práce. Dovážet levnou manuální pracovní sílu už ekonomický růst nezachrání. Dnes chybí hlavně lidé, kteří umí přemýšlet technicky, chtějí se učit a posouvat technologie dál.

2) V TGS je to vcelku jednoduché. Jsme technologická firma a nabízíme prostředí lidem, které technický vývoj opravdu baví a je pro ně zdrojem profesního uspokojení. A takové lidi by byl skoro hřích zavřít někam do automotivu, kde je jejich hlavním úkolem každý rok jen něco zlevnit.

3) Že je to zatuchlý a zaolejovaný obor. Že v něm nejsou peníze. A že holky nechtějí kluky, kteří dělají někde „ve fabrice“.

4) Hlavně nikoho nepřemlouvat. Do techniky netahejte lidi, kteří pro ni nemají cit a chuť. Strojařů je v Česku dost. Ti, kteří mentálně neusnuli a drží krok s dobou, musí zdražit. Už nebudeme stát v koutě s hrdostí odborníka a chudobou pomocníka.

Ondřej Štefek, Co-owner and Founder 3Dees Industries

1) Přiznám se, že v našem oboru (application engineers) moc ne. My spíše zájemce odmítáme, jak z řad absolventů vysokých škol, tak i zkušenějších lidí. Spíše je to hodně o podmínkách, jaké si žadatelé o práci kladou.

2) Snažíme se mít pozice hodně univerzální, je to jednak zajímavější pro naše kolegy. Nedostanou se do stereotypní práce a pak jsou více flexi v případě změn.

3) Že musíš být úzce zaměřeným specialistou. Takovým lidem se spíše vyhýbáme a hledáme lidi s otevřeným hledím, kteří se neustále vzdělávají a nebojí se změn. Další mýtus je to, že akorát sedíš u prkna nebo monitoru a rýsuješ či modeluješ. Je třeba i hodně manuální zručnosti.

4) Nemyslím si, že to je jenom o technice. Budoucnost má ten, kdo se rychle a rád učí novým věcem, nebojí se změn, má renesanční myšlení a umí se rychle přizpůsobit. Problém je, že zrovna v technických oborech takových lidí moc není a čeští inženýři jsou obecně dost konzervativní.

Ivo Matuška, jednatel TEVAL tech

1) Ano, už přes rok hledáme CNC soustružníka se znalostí systému Fanuc, který by zvládl i sám naprogramovat stroj. Lidé jsou, ale většinou jen seřizovači, nebo mají finanční požadavky, které nejsme schopni zajistit.

2) Nejprve inzeráty v místním tisku i celorepublikových portálech, nyní máme asi 5 personálních agentur. Původně jsme řešili nábor pracovníků z Filipín, ale naše kapacity jsou malé. Většina agentur nabídla i možnost zajištění místních pracovníků. Jeden pracovník z Turecka si vyřizuje vízum, řešíme to s ním od ledna. V červenci už možná dorazí.

3) Že práce ve strojírenství je nudná. Že nemá budoucnost. Že práce probíhá ve špinavém a hlučném prostředí.

4) Strojařina je potřebná a opravdových odborníků ubývá, kdo je snaživý a ochotný, dokáže si vydělat slušné peníze a může mít radost z práce, která je za ním vidět.

Pavel Bortlík, CEO ACAM

1) Nedostatek lidí na trhu práce je důvod proč ACAM existuje. U našich zákazníků nahrazujeme nejčastěji operátorské činnosti/repetitivní práce, ale narůstá poptávka po automatizaci odborné práce, kdy mají zákazníci obavu, že se ztrátou odborníka přijdou o klíčovou kompetenci. V ACAM máme trvale nouzi o talentované techniky.

2) U zákazníků řešíme situaci vývojem a dodávkou automatizačních celků a robotizací.
Interně v ACAM ji řešíme interním edukačním systémem. Učíme lidi, kteří k tomu mají předpoklady, automatizovat svět v maximální efektivitě.

3) Automatizace je jen pro ty velké. Strojírenství v Evropě nemá budoucnost. Česko má potenciál být pouze montovnou.

4) Lidé ochotní pracovat ve výrobě nebudou, ale potřeba průmyslové produkce bude narůstat, a to bez techniky nepůjde.

Radim Sadílek, CEO inodo

1) Ano, vnímám. Zejména v projekční činnosti a specializovaného servisu.

2) Problém řešíme outsourcingem.

3) Všechny projekty jsou běh na dlouhou trať. V průmyslu není možný homeoffice Ve strojírenství je malá možnost karierního růstu.

4) Pokud se něco vytvoří, jde si na to hned „sáhnout“ a výsledek je vidět v realitě, v praxi.

Michal Šmída, partner RockawayQ

1) Nedostatek kvalifikovaných lidí je v průmyslu dlouhodobý strukturální problém. Nejpalčivější je situace u průmyslových inženýrů, kteří zároveň rozumějí moderním technologiím – tedy lidí, kteří dokážou propojit fyzický provoz továrny s digitálními nástroji. Hovoříme o takzvaných integrátorech, odbornících se zkušeností z výroby, kteří umějí oživit automatizovanou linku a zároveň s ní komunikovat na úrovni dat a softwaru. Takový profil na trhu práce jednoduše není a musí se cíleně vytvářet.

2) V RockawayQ se snažíme do továren přivádět lidi, kteří si výrobou sami prošli. Technik, který nikdy nestál u stroje, nemá v provozu přirozenou autoritu, a to je v průmyslovém prostředí zásadní handicap. Proto hledáme odborníky s reálnou provozní zkušeností a na tomto základě stavíme znalost technologií. U mladých lidí z technických oborů záměrně upřednostňujeme nejprve setkání s výrobou a teprve poté přechod k digitalizačním projektům. Pořadí má svůj důvod, kdo nerozumí výrobě, těžko ji dokáže smysluplně digitalizovat.

3) Hodně lidí si stále myslí, že strojírenství je manuální práce pro lidi bez vysokoškolského vzdělání. Moderní továrna je přitom jeden z nejsofistikovanějších provozů, jaké dnes existují. Jedna výrobní linka může generovat desítky milionů datových bodů denně a její řízení vyžaduje kombinaci technického a analytického myšlení, kterou v jiných oborech jen tak nenajdete. Stejně rozšířená je představa, že automatizace lidem práci bere. Naše každodenní zkušenost ukazuje pravý opak. Robotizace odstraňuje práci, která je repetitivní a nepřináší lidem žádnou přidanou hodnotu, a naopak vytváří poptávku po odbornících, kteří linky navrhují, uvádějí do provozu a dlouhodobě spravují. O takové profily je na trhu trvalý zájem. A pak je tu třetí přesvědčení, které mě osobně trápí nejvíce, že průmysl je za zenitem a budoucnost patří výhradně IT sektoru. Software ale bez hardwaru nestojí na ničem. Amerika exceluje v softwaru, Čína v současné době dominuje v hardwaru, a právě zde vidím prostor pro Evropu. Máme hlubokou výrobní tradici, know-how a schopnost věci nejen vymyslet, ale skutečně vyrobit. To je konkurenční výhoda, kterou nelze snadno napodobit. Chybí nám ne talent, ale sebevědomí tuto výhodu otevřeně prezentovat.

4) Software dnes umí napsat kdokoli kdekoliv na světě, ale továrnu navrhnout, uvést do provozu a dlouhodobě řídit zvládá stále jen hrstka skutečných odborníků, a o ty bude zájem vždy.

Václav Holeček, projektový manažer vzdělávacích projektů SolidVision

1) Osobně nejvíce postrádám člověka, který by se dokázal podílet na know-how, které v rámci projektu dlouhodobě zastřešuji. V praxi často působím jako „one-man department“ – od konstrukce, projektového řízení a marketingu přes programování, obsluhu CNC, obchod až po prezentace a školení zákazníků. Ideální kolega by proto musel mít velmi široký přesah, technické myšlení a chuť převzít odpovědnost. Takových lidí je ale dnes na trhu minimum. U mladší generace navíc často vidím rozdíl mezi očekáváním a realitou technické praxe – velký důraz na benefity, ale menší ochotu projít si cestu získávání zkušeností a odbornosti.

2) Nejsem přímo z HR oddělení, takže tuto problematiku vnímám hlavně z pohledu každodenní praxe. Za důležité považuji především podporu technického vzdělávání, spolupráci se školami a ukazování moderní podoby strojírenství mladé generaci.

3) Jedním z největších mýtů je představa, že strojírenství znamená pouze špinavou manuální práci ve výrobní hale. Moderní strojírenství je dnes spojeno s technologiemi, automatizací, vývojem a kreativitou. Dalším mýtem je, že technické obory nejsou perspektivní. Přestože české strojírenství čelí různým výzvám, stále jde o klíčový obor s velkým významem pro průmysl i budoucí rozvoj technologií.

4) Bez techniky by nefungoval průmysl, energetika, doprava ani moderní výroba. Technika dává člověku možnost tvořit věci, které mají reálný dopad na svět kolem nás – a právě proto bude mít vždy budoucnost.

Marek Haumer, CEO Leonardo Technology

1) Ani bych netvrdil nedostatek lidí na trhu práce, spíše chybí kvalitní lidi se zkušenostmi, kteří chtějí a nebojí se změny. Vždycky se ukazuje zásadní pravidlo, nabírej chytré lidi. Často tu chytrost neodhalíme v životopisu a je potřeba ji zjistit až na vícefázovém pohovoru. Například takové otázky jako: Kolik je ladičů pian v Praze? Nebo otázka: Kolik je vagónů metra v Praze? Na žádnou z těchto otázek nemám konkrétní odpověď, ale odhalí způsob myšlení a jednání člověka. Reakce jsou rozdílné – někdo řeší odpověď s AI nebo Googlem, jiný použije kombinační myšlení a snaží se iterovat k výsledku. Tak koho z nich si zvolit?

2) Kanály na hledání lidí jsou různé: portály, Linkedin, ale nejvíce se osvědčilo doporučení spolupracovníků. Mají typ na někoho, koho si vezmou do týmu a často volí stejně smýšlejícího, který do týmu zapadne a vesluje správným směrem. Doporučení nebo typ na člověka má velký podíl na výběr zaměstnance.

3) Například čistota provozu, je to přeci pro chlapy, ženy tam nedělají, není to dobře placené… a přeci se to vše zcela změnilo. CNC stroje jsou čisté, vyžadují chytrou a pečlivou obsluhu, kterou tvoří i ženy, stejně tak i na pozicích CAD/CAM. A plat seniorního programátora CNC je nad republikový průměr. Ještě lépe je na tom programátor robota, s kterým se ve strojírenství setkáváme velmi často.

4) Samozřejmě je zde budoucnost. Veškeré globální změny a inovace jsou na poli techniky. Jsou to ta buzzwords, jako je AI, Industry 4.0, IoT, 3D tisk, ale také recyklace, udržitelnost. Hlavně umožněme rozvoj chytrým lidem, hladovým po vědomostech a se schopností se stále učit novému. To je základ školství a ten hledejme už na základce, kde se návyky formují nejdříve.