Tolik parádních strojů pohromadě jako ve Pfrontenu nevidíte každý den

obr-01-dmgmori

DMG MORI Czech s.r.o.
— vydáno 9. dubna 2024

DMG MORI pořádá na začátku každého roku Open House v závodě v Pfrontenu. Letos se na tuto přehlídku moderního obrábění vypravil nový redaktor našeho časopisu Josef Pávek. Přivezl řadu zasvěcených postřehů a komentářů z exkurze, kterou uspořádalo české zastoupení DMG MORI.

Z rozhovorů osazenstva autobusu na cestě do Alp vyplývá, že řada z nich vybírá pětiosé centrum, Může být třeba i s otáčivým stolem, ale aby zvládlo vše, co zrovna do dílny přijde. Aby se na něm dalo soustružit, frézovat a obrážet v jednom. Z dílny se pak mohou pakovat 3 staré stroje, které potřebují zaškoleného zaměstnance, vhodnou zakázku a opraváře, který přijede včas.

A ještě jedno téma zaznívá z řad mých spolucestujících. „DMG MORI servis je sice dražší, ale za to přijede a má vždy díly. Do půl hodiny od vytvoření ticketu mi někdo volá,“ zaznívá od člověka, který si jede prohlédnout svůj budoucí šestý stroj stejné značky, a pokračuje: „Dělám si všechno sám. Sháněl jsem zaměstnance a nabízel jim i 80 tisíc. Moc lidí se mi nehlásilo a když chlap zjistil, že by kromě programování musel občas i sáhnout na železo, otočil a už se neukázal.“ V autobuse se mimoděk dívám na ceny nemovitostí u Kladna, odkud pán je. Výplata je to slušná. Přemýšlím, jestli ostatní programátory všechny přetáhlo automotive, Německo nebo pohodlnější práce bez špinavých rukou.

Foto: Josef Pávek

Na výstavě a ve výrobě

V showroomu si prohlížím zásobník nástrojů na půdorysu 20 m², kam se vejde 1080 držáků a představuji si, jaké zakázky si žádají tolik operací. Místní zaměstnanec vysvětluje: „Aerospace – vše jsou náročné materiály, složité tenké stěny a někdy nástroj vydrží v řezu jen několik minut, než je potřeba jej kvůli přesnosti vyměnit.“ Koukám se na točící se bubny a vypočítávám cenu jen za držáky… působivé.

Foto: Josef Pávek

Podaří se mi odchytit obchodníka DMG MORI pro Slovenskou republiku, který si práci chválí a nabízí mi, že se projdeme výrobou. Sice bez focení, ale nejde odmítnout. Slyšel jsem, že DMG MORI má pro svoje známé stroje monoBLOCK celou výrobní linku ve stylu manufaktury. Nikdy jsem v ní nebyl a jsem zvědavý. Procházíme jednotlivá stanoviště a je vidět rozvážnost při práci. Nikoho nevidím hekticky pracovat, do něčeho mlátit silou nebo se škrábat na hlavě, můj průvodce ozřejmuje, že vzhledem k množství senzoriky a kabeláže je potřeba být při zapojování pečlivý a obezřetný. Procházíme zkušebnou vřeten – DMG MORI prý koupilo svého dodavatele, aby mělo nad procesem větší kontrolu a mohlo snížit chybovost na minimum přenesením kontroly pod svou střechu. Nikdo tak nemá důvod zkoušet kvalitu obejít kvůli maržím nebo dodacím lhůtám. Na svých vřetenech koneckonců garantují i 6měsíční záruku bez ohledu na strojní hodiny. Všude jsou na paletách masivní litinová lože, na kterých začíná montáž. I lití se budou prý snažit dostat pod svoji střechu. Nakonec to nejlepší: Přicházíme na montáž monoBLOCKů, kde se na obřích paletách po kolejnici tiše posunují napůl složené stroje, zapojuje se kabeláž a kontroluje zapojení. V celé hale jsou alespoň dvě desítky strojů, na kterých se zrovna pracuje. Na konci sedí technici obložení notebooky, počítači a grafy, napojeni na složený stroj. Oba mají krásné hodinky a působí velmi zkušeně. Mít na starosti oživení celého stroje a výstupní kvalitu je určitě vážená, ale i náročná pozice.

Foto: Josef Pávek

Opravdu velké stroje

Odtud potom odcházíme na další halu, která vypadá, že by pojala Graf Zeppelin. Jsou zde největší portálové stroje s obálkou až 10 metrů. Sestavení trvá několik měsíců a podle dokumentace je vidět, že jeden jde do USA, druhý do Číny a třetí dokonce do Česka. Průvodce se zmiňuje, že jeden ze strojů jde k jinému výrobci strojů, který s ním potom obrábí pravděpodobně svoje odlitky. Tady moje prohlídka končí a já se jdu podívat do zaměstnanecké jídelny s výhledem na alpské vrcholky. Ještě stíhám vyfotit vystavené exponáty a po obědě projít stánky spolupracujících firem, kterými je výroba protkaná. Přesné držáky nástrojů HAIMER, řídicí systém HAIDENHEIN, nebo studentské stánky místního učiliště, kde je vidět spousta krásných součástek poskytnutých na vytvoření automatického fotbálku nebo dalších exponátů. Na studenty střední školy slušná práce, pochybuji, že bych něco takového snadno sestavil a naprogramoval. Odjezd je už ve tři hodiny odpoledne, ale abych si všechno podrobně prohlédl a doptal se na detaily, musel bych tu být ještě další den nebo dva. Showroom stojí za návštěvu, u nás je výroba na tak velké ploše málokde k vidění.

Další článek: TRL Space chystá první africkou misi k Měsíci