České strojírenství potřebuje méně optimismu na papíře a více skutečných zakázek

Podle Iva Červenky, ředitele Svazu strojírenské technologie, bude pro další vývoj rozhodující schopnost českých firem diverzifikovat výrobu i export a udržet si technologickou převahu. Varováním je především rychlý nástup čínských výrobců a postupné zhoršování konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Jaká je nyní, na podzim 2026, kondice českého strojírenství?

České strojírenství je stále ve velmi rozdílné kondici. Některé firmy mají zakázky a investují, jiné jedou výrazně pod svým potenciálem. Celkově bych ale neřekl, že jsme už z krize venku. Problémem zůstává slabá průmyslová poptávka v Evropě, vysoké náklady a nejistota, která firmám komplikuje rozhodování o investicích.

Německo zůstává pro české strojaře klíčovým trhem. Je už na německém průmyslu vidět nějaký obrat k lepšímu?

Zatím bych byl opatrný s tvrzením, že přišel skutečný obrat. Vidíme jednotlivé pozitivní signály, ale německý průmysl stále hledá cestu z dlouhodobé stagnace. Pro české firmy je navíc problém, že když se německému průmyslu nedaří, neprojevuje se to pouze v Německu, ale velmi rychle i u nás. Německo je pro české strojírenství pořád klíčové, ale právě proto je naše závislost na něm také určitou slabinou.

Český obor obráběcích a tvářecích strojů se v roce 2024 vrátil ke kladné obchodní bilanci. Pokračoval tento pozitivní vývoj i v roce 2025 a letos?

Kladná obchodní bilance sama o sobě ještě neznamená, že se oboru daří dobře. V roce 2025 jsme zaznamenali pokles exportu obráběcích a tvářecích strojů o 16 %. Vývoz do Německa klesl o 15 %, na Slovensko o 31 %, na Ukrajinu o 35 % a do Číny dokonce o 41 %. Naopak velmi dobře se nám dařilo v USA a Indii, kam export vzrostl o 38 %, a v Itálii, kde jsme zaznamenali růst o 27 %. Bohužel ani letošní rok zatím nepřinesl obrat. Za první pololetí 2026 klesl export meziročně o dalších 12 %. Do Německa jsme vyvezli o 26 % méně, na Ukrajinu o 37 %, na Slovensko o 30 % a export do Číny se propadl dokonce o dalších 66 %. Na druhou stranu export do USA dramaticky vzrostl o 85 % a do Itálie o 12 %. Je tedy vidět, že české firmy nové trhy hledají a tam, kde je poptávka, dokážou být velmi úspěšné.

Které segmenty strojírenství dnes v Česku rostou a které jsou naopak v největších problémech?

Relativně dobře se drží firmy napojené na energetiku, obranný průmysl, některé oblasti letectví a speciální průmyslovou výrobu. Naopak největší tlak vidíme tam, kde je vysoká závislost na automotive a evropské sériové výrobě. Obecně dnes platí, že firmy s vlastním vývojem, vyšší přidanou hodnotou a diverzifikovanou zákaznickou základnou jsou v mnohem lepší pozici než subdodavatelé závislí na jednom odvětví nebo několika velkých odběratelích.

Automotive byl dlouhá léta jedním z hlavních zákazníků českého strojírenství. Jak moc dnes jeho útlum výrobci obráběcích strojů skutečně pociťují?

Pociťují ho velmi výrazně. Automotive byl pro výrobce obráběcích strojů jeden z nejdůležitějších zákazníků a jeho transformace znamená méně investic do některých typů výrobních kapacit. Navíc nejde jen o samotné automobilky. Problém se přelévá přes celý dodavatelský řetězec. A to je přesně důvod, proč české firmy potřebují hledat nové segmenty a nové trhy.

Může výpadek zakázek z automotive v reálném objemu nahradit obranný průmysl, nebo se jeho význam někdy přeceňuje?

Obrana je velká příležitost, ale automotive v objemu jednoduše nenahradí. Obranný průmysl má jiné výrobní série, jiné požadavky a jiné investiční cykly. Je proto chybou očekávat, že firmy pouze přepnou z automobilových zakázek na obranné a problém zmizí. Obrana ale může být velmi důležitým novým pilířem českého průmyslu.

Které konkrétní typy českých strojírenských firem dnes nejvíce těží z růstu evropských výdajů na obranu?

Především firmy, které dodávají přesné obráběné komponenty, speciální svařence, odlitky, hydraulické a mechanické části nebo kompletní výrobní technologie. Výhodu mají také firmy schopné vyrábět v menších a středních sériích s vysokými nároky na přesnost a sledovatelnost výroby. Obranný průmysl přitom není jen výroba zbraní – je to celý široký dodavatelský řetězec.

České firmy jsou silně závislé na exportu. Které zahraniční trhy jsou dnes pro výrobce strojů nejperspektivnější?

Určitě bychom se neměli dívat pouze na tradiční evropské trhy. Velký potenciál vidím v Indii, Spojených státech, části jihovýchodní Asie a dlouhodobě také na vybraných trzích Blízkého východu. Indie je zvlášť zajímavá, protože rychle roste její průmyslová základna a připravovaná obchodní dohoda EU–Indie může evropským výrobcům významně zlepšit přístup na tamní trh.

Loni jste zmiňoval Ukrajinu jako velmi zajímavý exportní trh. Roste tam zájem o české stroje i nadále?

Zájem o české stroje na Ukrajině je stále velký. Problémem ale nejsou zákazníci ani naše technologie, nýbrž především nedostatek finančních prostředků na straně ukrajinských firem. To se jasně odráží i v našich číslech – za první pololetí letošního roku náš export na Ukrajinu klesl o 37 %. Ukrajina přesto podle mě zůstává dlouhodobě velmi perspektivním trhem, zejména v souvislosti s obnovou jejího průmyslu a infrastruktury.

Jak se českým výrobcům daří na americkém trhu a jak jejich obchod ovlivňuje americká celní politika?

Přes celní bariéry se našemu exportu do USA momentálně daří velmi dobře. Za první pololetí letošního roku jsme tam zvýšili export obráběcích a tvářecích strojů meziročně o 85 %. Je to podle mě jasný důkaz, že pokud má český výrobek vysokou přidanou hodnotu a zákazník ho skutečně potřebuje, samotné clo nemusí obchod zastavit. Samozřejmě bychom byli raději za stabilní a předvídatelné obchodní prostředí. Pro firmy je vždy problémem především nejistota, protože u investičních celků se rozhoduje na měsíce a roky dopředu. Americký trh ale pro české výrobce zůstává mimořádně perspektivní a současná čísla to potvrzují.

SST letos navštívil veletrh CCMT v Šanghaji. Jak velký technologický skok udělali čínští výrobci obráběcích strojů za posledních několik let?

Obrovský. A myslím, že Evropa si to stále úplně nepřipouští. Čínští výrobci už dávno nejsou pouze producenty levných a jednoduchých strojů. Investují obrovské prostředky do vývoje, automatizace, řízení, robotizace i softwaru. Na CCMT bylo velmi dobře vidět, že Čína nechce být pouze největším výrobcem, ale chce být technologickým lídrem. Pro český a evropský průmysl je ale ještě větším varováním vývoj vzájemného obchodu. Zatímco náš export obráběcích a tvářecích strojů do Číny dlouhodobě klesá – v roce 2025 o 41 % a v prvním pololetí 2026 dokonce o dalších 66 % – dovoz z Číny opačně výrazně roste. V roce 2025 vzrostl o 30 % a za první pololetí 2026 o dalších 37 %. A přitom nemluvíme pouze o Číně. Rostou nám dovozy i z dalších asijských zemí. Je to velmi silný signál, že pokud Evropa nezačne řešit svou konkurenceschopnost a podmínky pro vlastní průmysl, bude se její obchodní pozice dál zhoršovat.

Dokážou dnes čínské obráběcí stroje evropským konkurovat už i technologicky, nebo je jejich hlavní výhodou stále především cena?

U části produkce už jednoznačně i technologicky. Samozřejmě není možné všechny čínské výrobce házet do jednoho pytle. U špičkových komplexních technologií má Evropa stále silné know-how, ale technologický odstup se rychle zmenšuje. A pokud se k tomu přidá výrazně nižší cena, rychlost vývoje a obrovský domácí trh, je to pro evropské výrobce velmi vážná konkurence.

Čínský opracovaný odlitek může podle zkušeností českých firem vyjít levněji než odlitek vyrobený doma. Je evropské slévárenství dlouhodobě udržitelné při současných cenách energií?

V současné podobě je to velmi obtížné. Pokud evropská slévárna platí výrazně více za energie a zároveň musí splňovat stále náročnější environmentální a administrativní požadavky, zatímco dovoz ze zemí s podstatně nižšími náklady tyto podmínky nemá, vzniká nerovná soutěž. Pokud chceme v Evropě zachovat průmyslovou základnu, musíme řešit nejen emisní cíle, ale také konkurenceschopnost evropské výroby.

V čem dnes české obráběcí stroje ještě mají jasnou konkurenční výhodu proti levnější asijské produkci?

Především v know-how, přesnosti, spolehlivosti, servisu a schopnosti řešit konkrétní zákaznické aplikace. Český výrobce nemůže dlouhodobě vyhrát cenovou válku s Čínou. Musí vyhrát tím, že zákazníkovi dodá řešení, které mu zvýší produktivitu a sníží celkové náklady. Právě tady má české strojírenství stále velmi dobré jméno.

Umělá inteligence se rychle dostává i do výrobních technologií. Kde už dnes vidíte její praktické využití přímo u obráběcích strojů?

Největší potenciál vidím v prediktivní údržbě, optimalizaci obrábění, práci s daty ze stroje a v automatickém vyhodnocování výrobního procesu. AI může pomoci například předvídat problém dříve, než dojde k poruše, nebo optimalizovat řezné podmínky podle konkrétního materiálu a nástroje. A samozřejmě může výrazně pomoci i při programování a obsluze strojů. Nejde ale o technologii, která sama o sobě vyřeší konkurenceschopnost firmy. Je to nástroj.

SST se stále více věnuje spolupráci se středními a vysokými školami. Co podle vás dnes technickým školám nejvíce chybí – studenti, učitelé, moderní vybavení, nebo těsnější kontakt s firmami?

Chybí trochu od všeho, ale za nejdůležitější považuji užší propojení škol s praxí. Nestačí mít moderní učebnu nebo CNC stroj, pokud student neví, jak se používá v reálné výrobě. Firmy potřebují školy, které vychovají lidi připravené nastoupit do skutečného provozu, a školy zase potřebují firmy, které jim ukážou, co průmysl skutečně potřebuje. Tohle propojení musíme výrazně posílit.

Kdybyste měl pro příštích dvanáct měsíců jmenovat jednu největší příležitost a jedno největší riziko pro české strojírenství, co by to bylo?

Největší příležitostí je podle mě diverzifikace – obrana, energetika, USA, Indie a další trhy mimo tradiční evropskou závislost. Největší riziko je naopak ztráta konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Pokud budeme mít drahou energii, vysokou administrativu, pomalé povolování investic a současně budeme bez ochrany konkurovat výrobcům z regionů s úplně jinými nákladovými podmínkami, může Evropa přijít nejen o výrobu, ale postupně i o technologické know-how. A to by byl mnohem větší problém než současná hospodářská stagnace.