Decentralizace výroby je teprve na počátku, říká Jan Bezdíček

Tomáš Trojan vydáno dne 5. ledna 2021

Jan Bezdíček, ředitel R&D v Rockwell Automation, nám nám v rozhovoru představil současnou realitu decentralizované výroby. Technologicky je vše připravené a firmy se s decentralizovanou výrobou učí žít. Nicméně podle pana Bezdíčka jde zatím spíše o stav, který je firmám vnucen okolnostmi.

V návaznosti na váš komentář, který před časem vyšel na Strojirenstvi.cz bych vám chtěl položit několik doplňujících otázek.

Je svět už natolik globalizovaný, aby decentralizace nenarážela na překážky plynoucí z odlišnosti různých zemí a národů? Spíše, než na technickou vyspělost, myslím teď lidskou mentalitu. Dokáže takto bezprostředně spolupracovat Japonec s Italem? 

Nedomnívám se, že by v tomto ohledu mohl nastat nějaký zásadní problém. Je třeba si uvědomit, že pokud hovoříme o decentralizaci automatizované výroby, pod čímž si můžeme představit např. stejné výrobní linky běžící na různých místech světa, tak půjde vždy o to správně vybrat a zaškolit personál, který bude takový provoz obsluhovat, a tudíž bude muset dodržovat stejné pracovní postupy. Možná bude potřeba zohlednit některá lokální specifika, která mohou souviset s danou kulturou, ale v tomto ohledu je již dost zkušeností právě díky globalizaci. Více než mentalita či kulturní odlišnosti může být pro decentralizaci výroby náročnější dodržet a udržet v jednotlivých lokalitách plný souběh s lokálními právními normami a předpisy, které se týkají nejen bezpečnosti výroby, ale například i daní, dopadu na životní prostředí atd. To u centralizované výroby odpadá.  

Centralizovaná i decentralizovaná výroba mají řadu přímých i nepřímých dopadů na životní prostředí. Existuje nějaká seriózní studie, která by oba přístupy srovnávala? 

Upřímně, já o žádné takové studii nevím, ale to neznamená, že neexistuje. Navíc se necítím být expertem v této oblasti. Mohu v tomto ohledu pouze nabídnout svoji úvahu.

Domnívám se, že vliv centralizované, resp. decentralizované výroby můžeme rozdělit na dva aspekty. Prvním z nich je jednorázový dopad, který souvisí s vybudováním provozu, přístupových cest, inženýrských sítí apod. V tomto případě logicky decentralizovaná výroba bude znamenat větší zátěž, protože vše se bude budovat vícekrát, ale vždy bude záležet, kde se takové provozy budou stavět. Druhým aspektem je pak permanentní zátěž plynoucí z vlastního provozu. Zde můžeme uvažovat o tom, zda má menší vliv na životní prostředí, když do jednoho globálního provozu dorazí 10 kamionů s nákladem surovin pro výrobu denně oproti tomu, když do deseti menších decentralizovaných provozů dorazí každý den jeden kamión se surovinami. Podobně můžeme například spekulovat, zda je lepší mít jednu velkou čističku odpadních vod či deset menších. Pokud budeme uvažovat, že každý z decentralizovaných provozů bude postaven a řízen stejně, pak při velkém zjednodušení můžeme asi předpokládat, že celkový vliv na životní prostředí bude sumou vlivů jednotlivých provozů. Pak je otázka, zda je lepší v jednom místě zatížit životní prostředí více či na několika geograficky oddělených místech méně. To je ale otázka na odborníky na životní prostředí.

Zdá se, že průmyslová výroba k decentralizaci směřuje a jednou k ní dospěje. V jaké fázi tohoto procesu jsme právě teď?

Domnívám se, že jsme v podstatě na začátku tohoto procesu.

Můžeme sice vidět, že některé firmy umisťují své výrobní závody různě po světě, např. výrobci automobilů, ale toto je motivováno především ekonomicky (levnější pracovní silou, legislativou, či daňovou politikou). Dalším důvodem, proč můžeme nalézt závody globálních firem v různých částech světa jsou různé akvizice a fúze.

Decentralizace, která by byla daleko více granulární a nebyla by motivovaná pouze ekonomicky, ale i třeba strategicky pro zajištění soběstačnosti určitého regionu (více viz můj minulý článek), tak ta v podstatě dle mého názoru zatím neexistuje.

Na jakých technologiích aktuálně masové rozšíření decentralizované výroby vázne?

Odpověď na tuto otázku záleží na tom, o jaké míře automatizace decentralizované výroby se budeme bavit.

Pokud jde o vysoce automatizovanou výrobu s možností vzdáleného přístupu, tak již dnes máme technologie a prostředky, které toto umožňují. Otázkou je jejich dostupnost v různých částech světa, ale i v různých regionech. Už jen bezpečné a rychlé připojení k internetu, což je v tomto případě základ, může být problém. Velká očekávání v tomto ohledu tak panují např. okolo sítí 5G. Obecně větší dostupnost rychlého a bezpečného internetu, a to bezpečného bych chtěl zejména zdůraznit, je klíčové pro celkovou digitalizaci celé společnosti včetně případné decentralizace výroby. Rychlý a spolehlivý internet dovolí i snazší uplatnění dalších technologií, např. virtuální či rozšířené reality, které posunou ještě dále možnosti efektivního řízení a údržby na dálku.

Jaké technologie jsou naopak už nyní hotové a dostupné?

Na tuto otázku jsem již do jisté míry odpověděl u předchozí otázky.

Základní technologie nutné pro decentralizaci výroby a její vzdálenou správu jsou již obecně dostupné, tím mám na mysli bezpečné, vysokorychlostní připojení k internetu; možnosti ukládat, spravovat a mít k dispozici data a informace z provozu 24/7 díky cloudovým úložištím a cloudovým službám; zajistit vzdálený přístup pro účely např. vzdálené údržby, optimalizace či dokonce vzdáleného řízení; zajistit celkovou kybernetickou bezpečnost takového řešení atd. Toto vše je již dnes možné a dostupné, i když ne všude, jak jsem naznačil v předchozí odpovědi. Lze však předpokládat, že celkový proces digitalizace společnosti, a tedy i průmyslu, bude dále pokračovat velmi rychlým tempem. V tom případě asi nikdy nebude možné říci, že je vše hotové, dostupné a není se kam posouvat dále.

Děkuji za rozhovor.

Příspěvek zatím nikdo neokomentoval. Buďte první.