Češi vs. 3D tisk – jak je to doopravdy?

Ing. Jan Homola
— vydáno 24. října 2018

Na konferenci Fórum aditivní výroby 2018, která proběhla na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, jsme si udělali mezi jejími 266 účastníky průzkum, jenž o zdejším trhu se 3D tiskem naznačuje několik docela zajímavých skutečností.

Tak především, ve srovnání s předešlými čtyřmi ročníky konference vzrostl počet těch, kdo již 3D tiskárnou disponují. Čtyři z pěti účastníků konference mají k dispozici toto zařízení v práci, ve škole, nebo doma.

Ačkoliv je naše konference navštěvována primárně zájemci o průmyslový 3D tisk, kteří povětšinou pracují na technických či manažerských pozicích v technicky či strojírensky zaměřených firmách, velká spousta respondentů uvedla, že používá 3D tisk zároveň v práci i doma. Tito uživatelé „domácích“ (nebo přesněji stolních) 3D tiskáren u nás dávají jednoznačně přednost české značce Prusa (ostatní tiskárny z této kategorie byly uváděny v počtech o celý řád nižších). Opakovaně se vyskytli tací, kdo pracují současně na Průšové „hračce“, s cenovkou kolem dvaceti tisíc korun a zároveň s profesionální 3D tiskárnou typu FDM nebo SLS s pořizovací hodnotou v řádech milionů korun.

Této situaci nahrává vývoj na trhu, kdy si nejen sami uživatelé pro svoje osobní potřeby, ale také komerční firmy pořizují nemalé počty cenově dostupných stolních 3D tiskáren, které u nich slouží pro výrobu prvotních vývojových prototypů předtím než pokročilejší verze návrhů vyrobí některou z vysoce výkonných technologií aditivní výroby. Prototypování prostřednictvím 3D tisku dosud hraje prim i mezi účastníky naší konference – jako hlavní oblast využití 3D tiskáren uvedla výrobu prototypů více než polovina z nich.

Z hlediska typu používaných technologií aditivní výroby výrazně dominuje metoda FDM, respektive její alternativa FFF, tedy 3D tisk z termoplastických filamentů ve formě drátu. V této kategorii jsou vedle zmíněné značky Prusa mezi účastníky našich konferencí oblíbené také značky Stratasys, Ultimaker, Rebel a Trilab.

Na druhém místě, byť s poměrně velkým odstupem, je uváděna jako nejpoužívanější technologie 3D tisku kovových dílů z práškových materiálů. Na českém trhu je dle našich poznatků nejfrekventovanější značka EOS, několik instalací zaznamenáváme také u značky Concept Laser. Ostatní výrobci 3D tiskáren kovových výrobků jsou na zdejším trhu zastoupeni většinou jen jednotkami instalovaných zařízení.

Nejméně populární jsou mezi uživateli se strojírenským zaměřením 3D tiskárny plastových výrobků na bázi prášku a zcela okrajovou kategorií jsou pak zařízení typu DLP/SLA, jejichž určení je nakonec přece jen jinde, například ve šperkařství.

Co je jistě zajímavé – dva ze tří účastníků naší letošní konference aktuálně zvažuje pořízení nové 3D tiskárny, přičemž zhruba pro pětinu z nich to bude tiskárna zcela první. Ani tato skupina uživatelů však není bez zkušenosti se 3D tiskem, neboť jej již v drtivé většině využívají formou outsourcingu.

Stejně jako jarní 3D FÓRUM, ukázalo i podzimní Fórum aditivní výroby, že Češi mají o 3D tisk seriózní zájem a využití aditivních technologií má vzestupnou tendenci mezi firmami i domácími uživateli – jak z hlediska počtu používaných zařízení, tak z pohledu čím dál náročnějších projektů, které jsou zde touto formou realizovány.

Další článek: Startech Říčany instalovala nový soustruh