Strojírenství člověka naučí mnoho, i to, že nemusí vědět všechno

Profesní cesta Pavlíny Pánkové nevedla přes technické vzdělání, ale přes postupné poznávání oboru i samotné firmy WEMAC, v níž působila na několika pracovních pozicích. Dnes stojí v jejím čele a hledá rovnováhu mezi respektem k tomu, co vybudovaly předchozí generace, a potřebou posouvat firmu dál.
Inzerce
Firma WEMAC funguje v citlivě zrekonstruovaném statku v Březiněvsi, kde zůstaly zachované jeho dominantní prvky a kde má své místo nejen technika, ale i klid a respekt k prostředí. Na první pohled byste tak možná nehádali, že právě tady sídlí strojírenská firma. Po průjezdu rušnou a pekelně rozpálenou letní Prahou na nás parkování v zahradě pod vzrostlým stromem, okolní klid a přátelské přivítání zaměstnanců působily jako balzám. Ostatně klid, rozvahu a veskrze pozitivní energii jsme vnímali i v odpovědích Pavlíny Pánkové, s níž jsme hovořili o převzetí rodinného podniku, vedení firmy, technologiích i o tom, proč není slabostí říct „tohle nevím“.
Do firmy WEMAC jste přišla z netechnického prostředí. Co pro vás bylo v prvních letech klíčové, pro zorientování se v novém profesním prostoru?
Bylo to velmi náročné a nebylo by poctivé tvrdit opak. Před pár dny to bylo přesně 18 let, takže když se ohlédnu zpět, je až neuvěřitelné, kolik jsem se za tu dobu naučila. Na začátku jsem nerozuměla technickým souvislostem. Musela jsem se naučit nový „strojírenský“ jazyk, pochopit technologie, procesy i potřeby zákazníků. Moje výhoda byla, že jsem si nemusela na nic hrát. Ptala jsem se, zapisovala si a vracela se k věcem, dokud jsem jim opravdu nerozuměla. Poznámky si ostatně dělám dodnes. Měla jsem také štěstí na kolegy, kterým jsem mohla naslouchat. Neučila jsem se jen nad katalogy, ale hlavně na reálných problémech a postupně si začala teorii spojovat s konkrétními provozy: co se děje ve stroji, jaká vzdušnina vzniká, proč je jeden způsob filtrace vhodný a druhý ne. Dnes si myslím, že nemusíte být technický génius, abyste dokázali technickou firmu dobře vést. Musíte ale rozumět jejímu fungování, být ochotní se neustále učit a především respektovat odbornost lidí kolem sebe.

Jak jste si zvykala na přímočarou kulturu technických týmů?
Technické týmy jsou velmi věcné. Argumenty musí být podložené fakty a výsledky. Strojírenské prostředí je v tomhle směru vlastně osvobozující – když něco nefunguje, nedá se to dlouho schovávat za hezká slova. Zpočátku to pro mě bylo nezvyklé, ale časem jsem si přímost komunikace velmi oblíbila. Technický tým nechce motivační hesla, chce jasné zadání, kompetentní rozhodnutí a vedení, které se za něj postaví. Naučila jsem se, že největší autoritu nezískáte funkcí, ale tím, že dokážete naslouchat, rozhodovat a plnit, co slíbíte.
Převzít vedení rodinné firmy není jen tak. Zodpovědnost, tlak, všechna rozhodnutí jsou najednou na vás.
Rodinnou firmu nepřebíráte jako prázdný list. Přebíráte roky práce, zkušeností, vztahy se zákazníky i pověst. K tomu mám velký respekt. Zároveň ale kontinuita nesmí znamenat, že budete dalších deset let dělat věci stejně. Naším cílem je zachovat skutečnou hodnotu firmy WEMAC – technickou odbornost, kvalitní technologie, dlouhodobé vztahy a schopnost převzít odpovědnost za navržené řešení. Současně ale musíme reagovat na změny trhu. Proto více investujeme do digitalizace, moderních procesů, marketingu a nových řešení. Nejlepší strategie je podle mě právě spojení kontinuity a inovací.
Prošla jste administrativou, obchodem i provozem. Jak vám to dnes pomáhá při řízení firmy?
Je to jedna z největších výhod mé kariérní cesty. Vím, co znamená zpracovat nabídku, hlídat termíny, komunikovat se zákazníkem, řešit dodavatele, fakturaci i servisní zásah. Když nastavujeme procesy, dívám se na firmu jako na celek. Nezajímá mě jen to, jak proces vypadá na papíře, ale jestli
skutečně pomůže člověku, který s ním bude každý den pracovat. Z praxe také vím, že často neselhává odbornost jednoho oddělení, ale předání informace mezi odděleními. Proto hodně řešíme odpovědnost, dostupnost informací a odstraňování zbytečných bariér.
Jaké byly vaše první kroky ve vedení?
Nejdříve jsem potřebovala získat skutečný obraz firmy. Nechtěla jsem dělat rychlé změny bez dostatečných informací. Postupně jsme se zaměřili na lepší řízení procesů, větší transparentnost, rozvoj týmu a využívání digitálních nástrojů. Důležité bylo získat důvěru lidí a ukázat, že změny mají jasný smysl.
Ženy jsou ve vedení strojírenských podniků stále spíše výjimkou. Vnímáte v tom nějakou výhodu?
Nemyslím si, že existuje jeden ženský a jeden mužský styl řízení. Nikdy jsem neusilovala o to být „žena ve strojírenství“. Snažím se být především dobrý lídr. Pokud vidím určitou výhodu, pak možná větší důraz na komunikaci a schopnost propojovat různé pohledy. V technické firmě se potkává obchod, technika, servis, výroba i zákazník. Úkolem vedení není prosadit jeden pohled, ale pochopit souvislosti a potom rozhodnout. Za důležitou považuji také schopnost říct: „Tohle nevím.“ A přizvat k odpovědi člověka, který je v dané oblasti odborníkem. To není slabost. Slabé vedení je naopak takové, které rozhoduje jen proto, aby nevypadalo nejistě.
Jako žena jsem někdy musela nejprve ukázat, že do technické debaty patřím. Nikdy jsem to ale nevnímala jako boj o pozici. Připravuji se, ptám se konkrétně a když rozhodnutí udělám, stojím si za ním. Respekt se podle mě nevynucuje funkcí ani hlasitostí. Buduje se dlouhodobě.
Technické prostředí je racionální, přesné. Bylo nutné přizpůsobit styl komunikace, tedy být direktivnější a občas odložit emoce stranou?
Emoce se nedají odložit před vstupem do firmy jako kabát. Lidé nejsou stroje a rozhodnutí vedení má dopad na jejich práci i pocit odpovědnosti. Naučila jsem se ale oddělovat emoci od rozhodnutí. Když mě něco nadchne, zneklidňuje nebo rozčiluje, potřebuji fakta, čísla a druhý pohled. V tomhle mi technické prostředí vyhovuje – pomáhá vracet se k tomu, co skutečně víme. V komunikaci jsem se určitě stala přímočařejší. Neznamená to být tvrdá nebo necitlivá. Znamená to pojmenovat problém včas, konkrétně a bez ponižování. Věcnost a empatie podle mě nejsou protiklady.

Jak vypadá vaše každodenní práce, do jaké míry jste zapojena do operativy a kde naopak ponecháváte prostor specialistům?
V menší firmě není ředitel oddělen od provozu několika patry managementu. Jeden den řeším finance a strategii, druhý konkrétní technický projekt, termín dodávky nebo reklamaci. Současně vím, že pokud budu rozhodovat o každém detailu, firma se neposune dopředu a lidé nepřevezmou odpovědnost. Do zakázky vstupuji tam, kde je významné obchodní, technické nebo vztahové riziko, kde je potřeba rychlé rozhodnutí nebo kde mohu odstranit překážku.
Technické řešení ale musí stát na specialistech. Mojí rolí není být nejchytřejší člověk v místnosti. Mojí rolí je vytvořit týmu podmínky, aby se jejich odbornost proměnila ve výsledek, který funguje pro zákazníka i firmu.
S jakými prioritami jste do vedení vstupovala a co se během let změnilo?
Chtěla jsem firmu profesionalizovat, aniž by ztratila charakter rodinné firmy. Jasnější procesy, větší zastupitelnost, lepší ekonomický přehled o zakázkách, modernější komunikaci a aktivnější práci s novými technologiemi. Časem jsem se ale naučila dvě věci. Změna firmy je pomalejší než změna tabulky nebo organizačního schématu. A strategie musí počítat s lidmi, kapacitou i hotovostí. Dnes proto více hlídám pořadí změn a jejich skutečný dopad. Nechci mít deset rozběhnutých iniciativ.
Chci tři, které dotáhneme. Méně věcí dělat najednou, ale ty důležité dotahovat do skutečného výsledku.
Kam se podle vás posouvá obor filtrace a odsávání, jaké klíčové trendy určují směr?
Filtrace už dávno není jen otázka toho, zda jednotka „něco odsaje“. Při návrhu dnes musíme řešit celý provoz – výkon, kvalitu vzduchu, spotřebu energie, provozní náklady, údržbu, bezpečnost i dostupnost dat. Velkým tématem je energetická účinnost. Správně navržená regulace nemá držet ventilátor na plný výkon, pokud to provoz nepotřebuje. Důležité je také průběžné sledování stavu jednotky a plánování údržby podle skutečného provozu.
Do popředí se dostává také práce s teplem. Pokud to konkrétní technologie a podmínky dovolují, může dávat smysl vracet vyčištěný vzduch a jeho teplo zpět do haly. Nejdříve ale musí být správně vyřešeno samotné odsávání a filtrace. A samozřejmě rostou požadavky na ochranu zdraví. Jemné aerosoly, kouř nebo prach nejsou jen otázkou komfortu, ale také expozice zaměstnanců a odpovědnosti zaměstnavatele.
Směr oboru proto podle mě není jen v nových technologiích. Je především v tom, aby celý systém fungoval správně, hospodárně a dlouhodobě v konkrétním provozu.
Vidíte ve filtraci a odsávání prostor pro umělou inteligenci?
Určitě ano, ale byla bych opatrná s tím, abych každé automatické vyhodnocení nazývala umělou inteligencí. Nejprve potřebujeme kvalitní data a správně rozumět konkrétnímu procesu.
Největší potenciál vidím v prediktivní údržbě, analýze provozních dat, optimalizaci servisních zásahů a jako podpoře při návrhu technických řešení. AI může rychleji vyhodnocovat velké množství dat a upozornit na odchylky.
Nevěřím ale představě, že AI sama navrhne správné technické řešení bez znalosti konkrétního provozu. AI nevnímám jako náhradu odborníků, ale jako nástroj, který jim může pomoci dělat informovanější a rychlejší rozhodnutí.
Na jaké novinky se mohou zákazníci těšit?
Naše inovace nechceme stavět na tom, že zákazníkovi nabídneme další krabici ke stroji. Smysl vidím v modernějším, kompaktnějším a lépe řiditelném odsávání.
Důležitou novinkou je řada AW – nová generace lokálních odlučovačů olejové a emulzní mlhoviny určená přímo pro montáž ke stroji. Přináší kompaktní rozměry, vysokou účinnost, nízké pořizovací a servisní náklady, dlouhou životnost filtrů, inteligentní řízení průtoku a možnost vzdálené správy.
Zákazník nepotřebuje vlastnit filtr jako izolovaný výrobek. Potřebuje dlouhodobě čistý vzduch, stabilní výkon a předvídatelné náklady. Právě tímto směrem chceme naši nabídku posouvat.
Jaký význam pro vás mají veletrhy a zákaznické akce?
Každý formát má své místo. Pokud chceme ukázat technologii v reálném provozu, nejlépe fungují zákaznické dny a Open House akce. Veletrhy zase umožňují oslovit širší publikum, navázat nové kontakty a představit novinky. Ideální je kombinace všech těchto aktivit.
Jak se za 18 let změnil váš vztah ke strojírenství?
Postupně jsem si ke strojírenství vytvořila velmi silný vztah. Fascinuje mě, jak velký dopad mají technická řešení na fungování průmyslu. Technicky jsem se posunula výrazně. Dokážu vést odbornou debatu a rozumím principům filtrace i tomu, co rozhoduje o správném návrhu. Moje hlavní síla ale zůstává ve spojování techniky, obchodu a lidí. Umím se podívat na řešení očima zákazníka, na zakázku očima firmy a změnu očima týmu. Nemyslím si, že dobrý ředitel technické firmy musí být nejlepším technikem. Musí ale technice rozumět natolik, aby dělal odpovědná rozhodnutí a poznal kvalitní práci.
Jak byste popsala spojení Pavlína Pánková x WEMAC?
Jako velmi osobní spojení. WEMAC pro mě není jen práce ani značka na vizitce. Je to odpovědnost za firmu, kterou pan Kratochvíl vybudoval, za lidi, kteří v ní pracují, i za zákazníky a partnery, kteří nám svěřují své projekty. Kdybych to měla vyjádřit jednou větou: WEMAC a já jsme kombinace respektu k tomu, co už vzniklo, a energie a neklidu posouvat věci dál.
Když se ohlédnete zpět, změnila byste dnes některá svá rozhodnutí?
Určitě. Některá rozhodnutí bych dnes udělala dříve, jiná naopak pomaleji. S odstupem vidím, že jsem někdy chtěla změnu prosadit rychleji, než na ni byla firma nebo lidé připraveni.
Zásadně bych ale svou cestu neměnila. I rozhodnutí, která zpětně nebyla ideální, mě něco naučila. Dnes mám možná větší trpělivost, ale zároveň vím, kdy už není na co čekat a je potřeba rozhodnout.
A na závěr trochu osobněji: jak se vám daří skloubit vedení firmy s rodinou a vlastním životem?
Upřímně si nemyslím, že existuje dokonalá rovnováha. Jsou období, kdy potřebuje více pozornosti firma, a jindy musí dostat přednost rodina. Důležité je, aby se z výjimečného pracovního nasazení nestal trvalý režim. Mně pomáhá přijmout, že nemusím být perfektní ředitelka, maminka i partnerka ve stejnou hodinu. Snažím se být opravdu přítomná tam, kde právě jsem. Důležité je také umět delegovat a neplést si vlastní nepostradatelnost s odpovědností.
A mám ještě jedno praktické pravidlo: odpočinek není odměna za to, že je něco hotové. Ve firmě nebude nikdy hotové všechno. Odpočinek je podmínka toho, abych dokázala dlouhodobě rozhodovat s čistou hlavou a nebyla pro své okolí jen unaveným člověkem s funkcí.














